#PEERpomaha - Kdo se chce stát peerem?

• Eliška Marie Košťálová
• 29. 11. 2023
• 0

Na besedách se nás často lidé ptají, jak se stát peerem v oblasti duševního zdraví. Otázka je to v jednom směru velmi jednoduchá a v dalším trochu složitější, protože peerů může být i několik různých profesí s různými požadavky na schopnosti uchazeče.

Peer konzultant je asi nejrozšířenější profese peera v povědomí veřejnosti, jak odborné, tak laické. Peer konzultant pracuje přímo s klienty s duševním onemocněním takzvaně jeden na jednoho a může facilitovat i svépomocné skupiny. Peer konzultant může působit i v psychiatrických nemocnicích nebo v Centrech duševního zdraví (tam je součástí multidisciplinárního týmu a často také terénních týmů, které vyjíždějí za klienty do jejich přirozeného prostředí).

Primárním požadavkem zaměstnavatele je uchazečova vlastní zkušenost s duševním onemocněním. Neznamená to nutně mít přidělenu konkrétní diagnózu, důležité jsou prožité životní zkušenosti. Pro práci na této pozici je také nutno mít svůj vlastní příběh zpracován, tedy dokázat jej integrovat a také o něm otevřeně mluvit. Zkušenost peera s vlastním příběhem je základem veškeré jeho peerské práce, kde je třeba dokázat se empaticky vcítit do klientů, dokázat s nimi komunikovat o jejich zkušenostech a zkrátka na hlubší úrovni vědět, co právě prožívají. Díky tomu dokáže peer konzultant také efektivně sdílet i s týmem své postřehy a to, co by mohlo klientovi v takové situaci pomoci.

Někdy (poslední dobou stále více) bývá požadavkem absolvování Základního kurzu pro peer konzultanty (momentálně je tento kurz poskytován organizací Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví v Praze). Je koncipován jako pětidenní sebezkušenostní výcvik, v němž si účastník kromě jiného svůj vlastní příběh sepíše, prezentuje jej před ostatními a dostane i zpětnou vazbu. Na základě tohoto kurzu také zjistí, jak je na tom s integrací svých zkušeností a jestli je pro něj práce peer konzultanta vlastně vhodná.

Tato práce vyžaduje také dobrou obeznámenost s vlastními duševními problémy, což neznamená nemít žádné, ale v případě potřeby vědět, jak s nimi zacházet a jak si pomoci sám či případně mít záchrannou síť, kde pomoc vyhledat. Také nezáleží na faktu, zda dotyčný užívá medikaci či může být bez ní, zda chodí například na psychoterapii nebo zda má přiznaný invalidní důchod či nikoliv. U některých zaměstnavatelů, podle povahy organizace a jejích možností, jak peera zaměstnat, je nutno si po nástupu do určité doby dodělat ještě další vzdělání (například kurz pracovníka v sociálních službách nebo třeba trénink ve stylu práce v daném zařízení, tedy třeba v Otevřeném dialogu či jiných technikách).

Peer lektor je další z peerských pracovních pozic. Tento člověk na základě svých vlastních zkušeností lektoruje či spolulektoruje kurzy na téma duševního zdraví, může se účastnit jako moderátor či expert v preventivních programech typu Blázníš No A! na školách (po úvodním zaškolení), může se vyskytnout na osvětových akcích pro veřejnost i odborníky a klienty či třeba lektorovat kurzy o duševním zdraví ve firmách.

I tady je nutná vlastní zkušenost s duševním onemocněním, umět vyprávět o svých zkušenostech před více lidmi a výhodou jsou předchozí lektorské zkušenosti. Není vyžadován Základní kurz pro peer konzultanty, ale rozhodně ani tady není na škodu.

Kromě těchto dvou nejznámějších pozic existuje spousta dalších peer pracovníků: např. peer advokát, peer výzkumník, peer moderátor, peer novinář, peer redaktor a mnohé další. A aby toho nebylo málo, každý může mít těchto pozic více, takže pokud jste třeba již peer konzultant, není problém se věnovat i expertní pozici preventivních programů či nějakému tomu lektorování.