![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Délka videa: 1 hod 06 min 37 s
Celá kampaň #PEERpomaha je součástí projektu Studio 27 představuje pacientské hnutí peerů a je podpořena
Fondy EHP 2014-2021, program Zdraví.
V rámci nové kampaně #PEERpomaha představujeme osobnosti peerského hnutí v ČR. Našimi hosty v pardubickém Centru Kosatec byly peerky Alžběta Beranová a Romana Zelendová. Mluvily o tom, jak je možno skrze peerskou práci přinést naději sobě i ostatním.
O Alžbětě: Narodila jsem se v roce 1980. Mám dvě děti: dceru Michalu, které je 22 a syna Ondřeje, kterému bude na podzim 20. Moje děti jsou pro mě to nejkrásnější, co mě mohlo v životě potkat, i když to nebylo vždy jednoduché. Když se mi narodil syn, měla jsem laktační psychózu a od té doby trpím endogenní periodickou depresí. Takže pro mě bylo hodně náročné děti vychovávat tak, aby moji nemoc pocítily co nejméně. Doufám, že se mi to povedlo. Dalším důležitým člověkem v mém životě je můj přítel a budoucí manžel, který mě podporuje ve všem, co dělám a hodně mi pomáhá. Také velice dobře chápe mou nemoc a ví, jak mě povzbudit a dodat naději. Od roku 2019 pracuji jako peer konzultantka a v té práci jsem se vyloženě našla. Tuto práci opravdu miluji. Často říkám, že peer přináší do života lidí s psychickými problémy naději a že bez naděje nemá život smysl. Na svém příkladu lidem ukazuji, že i s psychickou nemocí se dá žít plnohodnotný život. Ráda bych také povědomí o psychických nemocech šířila mezi ostatní lidi. Chtěla bych, aby nás zdraví lidé brali jako sobě rovné, což se zatím moc neděje. Chci jim ukázat, že život s psychickou nemocí je možný a že zvládneme to, co oni, i když nám to někdy dá více práce. Myslím si, že většina z nás je proto silnější a odolnější než ti, co takové problémy nemají. Mezi mé koníčky patří: háčkování, historie, četba, sport, seriály, zvířata a hudba.
O Romaně: Mám ráda lidi a přírodu. Bydlím se svým mužem a nevlastním synem. Máme 5 koček, všechno to jsou nalezenci. To je v současné době asi můj největší koníček. Hned na druhém místě je práce peera, která mě hrozně baví a naplňuje. Zajímavostí je asi to, že jsem 10 let žila v Japonsku. To ale s peerstvím nijak nesouvisí. 14 let se léčím s periodickou depresivní poruchou. Motto, podle kterého se snažím žít: "Pamatujte si, že kdo není připraven ztratit, tak ztratí. Je třeba se naučit vnitřně přijmout úpadek, ztrátu či smrt, než se opravdu uskuteční. A tohle moc lidí právě neumí. Raději zkrátka čekají, jsou negativní a bojují proti všemu a všem, kteří vám něco berou. Jsou jako malé děti, kterým někdo sebral hračky. Velké očekávání vede ke zklamání. Je lepší raději moc neočekávat, aby pak člověk nebyl zklamán."
