![Studio 27 \](https://www.studio27.cz/assets/images/3_logo_web.png "Studio 27 \"){kind=logo}
Již více než rok funguje ve Strážné (obci) komunita Za břehem. Na jejím počátku stál psycholog a arteterapeut Vojtěch Ospalík, který se rozhodl vyzkoušet alternativní způsob života na vlastní kůži. Nejprve strávil asi půl roku na louce v provizorním příbytku, přijížděli za ním přátelé a společně nějak pracovali na tom, aby jim na tomto opuštěném místě bylo dobře. Později se ale ukázalo, že takový model úplně nefunguje a Vojtovi se povedlo získat pro vznikající společenství budovu opuštěné školy. Od té doby den za dnem pracuje na její podobě, jeho myšlenky vedou jeho ruce a jeho ruce vedou jeho myšlenky. Společně s ním v komunitě pracuje a bydlí i jeho partnerka, umělkyně Bau. Také Vojta se věnuje umění, maluje akvarelem, řemeslné práce na domě mu ale nedovolují se této své zálibě naplno věnovat.
Souhrou náhod se zprvu členy komunity stávali lidé, kteří se chtěli zbavit své závislosti na drogách a jiných toxických záležitostech. Nakonec se ale skladba lidí, kteří v komunitě žijí, výrazně proměnila. Lidé platí nájemné za přístřešek a stravu, ale také se podílejí na pracích na domě a mají tak možnost získat určitou finanční úlevu. Nedá se říct, že by to byla příliš stejnorodá skupina. Jsou to kupříkladu lidé různých věků, různých původních profesí. Spojuje je naladění a tím možná je, že si váží mezilidských vztahů a prostoru, v němž žijí, hledají nějaký smysl za životem a nepřipadá jim nepřijatelné zapálit si svíčku za účelem rituálu či modlitby. Naproti tomu by si většina z nich dala svíčkovou jen svátečně, v komunitě se totiž vaří vegetariánsky. Alkohol se zprvu toleroval zcela, posléze se ale stal víkendovou záležitostí. „Když si někdo chce dát alkohol, nijak mu nebráníme, ale domluvili jsme se, že jen o víkendu a také to nesmí být nějak moc, aby tím neobtěžoval ostatní,“ svěřuje se Vojtěch Ospalík s jedním z nových pravidel, které Za břehem uplatňují.
Když jsem se zakladatele komunity ptal, jak ho tento životní krok proměnil, dlouho váhal s odpovědí. A pak otevřel témata, která bych v daných souvislostech vůbec nečekal. Nejdůležitější mu přišlo nastavení hranic, respektive: kdy je pro něj osobně ještě přínosné a přípustné pomáhat druhým, podílet se třeba na jejich problémech, a kdy už si potřebuje nechat čas pro sebe. „Ono se to pořád nějak utváří, krystalizuje. Někdo by si třeba myslel, že jsme tady zažívali nějaké odloučení od společnosti, jenže jak byl ten Covid, tak tady bylo vlastně dost návštěv, lidé neměli kam jít, tak jezdili za námi.“
Na ruch si musí zvykat i lidé, kteří v komunitě nastálo bydlí. Skoro každý týden je na víkend plánovaná nějaká společenská akce, zajímavý je třeba koncept Proplétání. Každý z návštěvníků si připraví program pro ostatní, takže se nikdy dopředu neví, co se vlastně ten daný víkend bude dělat. Někteří lidé tolik nejistoty nezvládnou a komunitu opouštějí. Postupně se z komunity stalo útočiště i pro lidi s vážným duševním onemocněním, většinou to však nejsou lidé, kteří potřebují nějaký předem stanovený a dlouhodobě neměnný režim. Hodně se improvizuje a ti, kdo v komunitě bydlí, se samozřejmě na této improvizaci podílejí. Mohou být také coby peeři oporou pro někoho, komu se zhoršuje psychický stav a obává se možné hospitalizace. Komunita nabízí krátkodobé krizové pobyty s intenzivní podporou za poplatek, který sice není úplně zanedbatelný, ale fatálním ekonomickým důsledkům hospitalizace v psychiatrické nemocnici se určitě nevyrovná.
Co to vlastně znamená Za břehem? Říkal jsem si, jestli to není nesmysl. Každopádně je to neobvyklé. Za břehem je buď řeka, která vás unese daleko od vašeho stanoviště, nebo možná nějaká hloubka, do které se vnoříte bez jistoty, že se ještě někdy objevíte nad hladinou. Ale při změně směru je to přesně naopak. Za břehem (když se vynoříte z vody) je pláž a slunečníky, hřejivý písek a posléze i váš domov. Břeh je tedy něco jako hranice nebo horizont.
Za tímto horizontem nedaleko města Zábřehu žije skupina lidí, která je otevřená možnosti se s vámi seznamovat, účastnit se vašich „programů“ anebo vám třeba pomoct, pokud se dostanete do psychické krize. Žádnou z těchto možností nemusíte nikdy využít, ale vědomí toho, že pro každého z nás existují takové alternativy, je nesmírně posilující.
